(kkl) Jiří Vlček

Po dvou letech a vřele přijatých prvních dvou řadovkách zve Supraphon na další pokračování úspěšné reediční cesty výtečnými alby Vladimíra Mišíka! U příležitosti letošního 35. výročí vydání přichází na řadu deska Vladimír Mišík, ETC… 3. Stejně jako předchozí počiny vychází v novém remasteru na 180g LP, CD i digitálně. Kromě jako vždy skvělého hudebního obsahu zaujme také grafikem Karlem Halounem upraveným obalem z jeho vlastní, pětatřicet let staré předlohy, kterou navíc doplňuje i kdysi cenzurou zamítnutý originální návrh titulky s později změněným pořadím skladeb.

„Větší množství zkoušek,“ glosuje lakonicky Vladimír Mišík svou první asociaci na třetí řadové album, vzniklé v období uvolňujících se poměrů a zrušeného zákazu Vláďova vystupování v roce 1987. Signifikantní pro něj pak kromě několika změn v sestavě ETC…, kterou tehdy tvořili houslista Jan Hrubý, violoncellista Jaroslav Nejezchleba, klávesista Petr Skoumal, kytarista Stanislav Hrubeš, basák Vladimír Kulhánek a bubeník Pavel Skala, je poměrně zásadní změna zvuku. Dřívější poloakustický rockfolk totiž vhodně doplnily a dál rozvíjely tehdejší moderní vymoženosti jako rozličné efekty a také syntetizéry, ještě před pár lety s představou ETC... neslučitelné.

„Sestava muzikantů byla hudebním vkusem pestrá, ale vymýšlení písní, aranží a melodií nás bavilo. Tak dobrý. Za sebe jsem měl při nahrávání trochu výhrady ke zvuku bicích, ale většina byla pro. Ten zvuk byl holt v té době trendy,“ říká k tomu s úsměvem bard, který ovlivnil nejednu generaci tuzemských muzikantů.

Jedním z těch, kdo měl na změně zvuku podíl muzikantský i autorský, byl Petr Skoumal. Výrazná a svébytná osobnost české scény, autor melodií do divadelních inscenací, večerníčků, filmů, projektů C&K Vocalu, Luboše Pospíšila a Michala Prokopa, byl s tuzemskou rockovou a folkovou hudební scénou sice v určitých souvislostech spjat, ale do té doby rozhodně nikoli coby člen kapely jezdící od města k městu.

„‚Víš, co to obnáší big beat?‘ zeptal se ho účastně Mišík raději předem. ‚Právě že nevím, tak to chci zkusit.‘“, píše mimo jiné k tomuto spojení ve svém dobovém sleevenote, jenž je i součástí aktuální reedice, hudební publicista Jiří Černý. Sám Vladimír Mišík pak dodává: „Měl jsem pocit, že Petra být bigbíťákem bavilo. Mám na mysli muziku i občasné mejdany po koncertech… atp. Posléze ale neměl sílu vydržet ono časté cestování, které je pro muzikanty v podstatě nutností. Nic to ale nemění na tom, že byl Petr skvělej parťák plný humoru a výborný hudebník.“

Jak už to u Mišíkových alb bývá, důležitou kapitolou jsou i texty. Ty v případě Trojky, která je prvním albem, kde byla slova písní součástí bookletu, dodali Jiří Dědeček, Pavel Šrut, ale došlo také na Josefa Kainara a Václava Hraběte. „Je podivuhodné, jak přirozeně se v závěru váží na poezii Dědečka a Šruta oba texty Kainarovy i poslední a nejkratší, vlastně dozpěv, Hrabětův Tma stéká do kaluží,“ píše k tomu Jiří Černý ve zmíněném sleevenote, kde se dále také dočteme: „‚Víš, ono to má mít jako souvislost s tím Dobrým ránem na začátku. Že by jako bylo pěkný, kdyby člověk, když si to doposlechne, měl chuť se vrátit zas k tomu Dobrýmu ránu,‘ povídal Vláďa Mišík, když jsem se ho tak na ledacos ptal. ‚Jenže to chce vlastně každý, kdo něco natočí,‘ uchichtnul se sám nad sebou.“