(kkl) Kateřina Fialová

Před rokem touto dobou ještě RODAN vstřebával dozvuky finálové účasti v národním kole Eurovision Song Contest 2023. Během následujících měsíců pak zvládl na kariérní milník skvěle navázat v rádiovém éteru úspěšnými singly Tell Me It's Summer a Insomnia Junkie i nominací na Objev roku v anketě popularity Český slavík. Teď nastal čas se za celou touto pozoruhodnou kapitolou v životě mladého a notně talentovaného písničkáře naposledy ohlédnout a symbolicky ji uzavřít. Děje se tak jak jinak než muzikou, konkrétně novým singlem The Art of Not Giving a Fuck a EP The End of Me. To vyjde 22. března a RODAN jej – možná i trochu symbolicky – pokřtí 27. března v pražském Cafe V lese, kam se vrací právě skoro přesně po roce….

„I když název EP může působit negativně, vlastně to tak vůbec není. Je to daleko jednodušší. Moje tvorba si prošla za poslední tři roky velikou změnou. Začínal jsem s albem Glasses Off složeném z písniček, jež jsem napsal sám o věcech, který jsem si vymyslel. Žádná z nich nebyla o mně nebo o tom, co cítím já, protože mi přišlo, že jako člověk, co nepije, nikam nechodí a nemá moc kamarádů, nemám moc co říct a nic jsem nezažil. Proto jsem si vymýšlel situace a postavy, o kterých jsem písničky na debut psal. Pak jsem potkal Jendu Vávru a ten mi ukázal, že je úplně jedno, kolik mám kamarádů, kam chodím a co piju, protože mám co sdělit právě tím, jakej jsem,“ vyznává se s až syrovou upřímností RODAN.

Stále ještě velmi mladý, ale hudebně i názorově někdy až překvapivě vyzrálý hudebník zároveň poukazuje na fakt, že když jej něco trápí, často se schovává za sarkasmus. Ten je ostatně s určitou sympatickou podvratností a ironií charakteristický (společně se skvělým moderním alternativně popovým soundem) i pro v úvodu zmíněné loňské rádiové singly, stejně jako pro vánočně nevánoční song Slay Bells i aktuální novinku The Art of Not Giving a Fuck.

Na té se podobně jako na předchozích singlech podílel coby spoluautor organizátor českých Songwriting campů, textař a producent Jan Vávra. Jistý vklad si navíc připsal i jeho čtyřnohý parťák Julin. Jak oba muzikanti přiznávají, právě fascinace tím, že pes neřeší, co bylo, je nebo bude, ale prostě je a je za to rád, byla hlavní inspirací pro song s výrazně zpěvným refrénem a slušným hitovým potenciálem.

Jak ale RODAN v reflexi sebe sama upozorňuje, původně částečně terapeutický sarkasmus se mu stal dvojsečným: „Postupem času jsem zjistil, že sarkasmus, kterej tak často – nejenom v hudbě – využívám k tomu, abych bolest zmírnil, funguje obráceně. Když si z toho či onoho dělám srandu, cítím, že tu bolest podceňuju a znevažuju, což začalo mít velikej vliv na moje psychický zdraví. Sarkasmus měl fungovat jako štít, ale stal se naopak tím, co mi nejvíc ubližuje, protože jsem kvůli němu začal brát svoje city a pocity na lehkou váhu. Proto bych tuhle kapitolu rád uzavřel, proto The End of Me, a v další tvorbě byl upřímnej. Jak k lidem, tak k sobě. Už se nechci schovávat za vymyšlený postavy nebo situace, ale ani za sarkasmus. Už to chci být já. Tak jak jsem!“

Jak vidno, nadaný songwriter s výrazným charismatem a nezaměnitelný projevem ušel od vydání prvního singlu Gone (2020) dlouhou cestu. Lhostejný není jen k sám k sobě, ale ani k ostatním. Dokazuje to mimo jiné singl Hearts, který nahrál společně s ukrajinskou tenistkou a semifinalistkou letošního Australian Open Dajanou Jastremskou a lotyššským producentem s nickem Loopout coby připomínku druhého výročí napadení Ukrajiny.

Zda skladba zazní i 27. března v Café V lese, se budeme muset nechat překvapit (a možná dojde na překvapení, i co se samotného křtu EP týče). Jisté je ale určitě to, že na koncertě, jehož speciálním hostem bude Linda Wolfe, zazní všechny skladby z nového EP, tedy „eurovizní“ Introvert Party Club, Tell Me It’s Summer, Insomnia Junkie, The Art of Not Giving a Fuck i závěrečná křehká skladba I’m Listening, produkovaná Dánem Esbenem Svanem.