(kkl) Ondřej Pýcha

Skvělé, nové, Zlatou deskou Supraphonu oceněné album Sobě věrnej, úspěšné videoklipy, dvakrát po sobě beznadějně vyprodané O2 universum i hojně navštěvované podzimní turné na Slovensku – to je ve zkratce rok, ve kterém řízní rockeři ŠKWOR oslavili čtvrtstoletí existence. Jak je ale pro čtyřčlennou partu okolo frontmana Petra Hrdličky typické, uspokojení z úspěchů a zvolnění od ní rozhodně nečekejte! Důkazem budiž nedávno zveřejněný, v pořadí již čtvrtý klip k albu Sobě věrnej, který vznikl k písni Svět iluzí nebo zbrusu nový dokument z nahrávání fanoušky i kritikou vřele přijaté jedenácté řadovky.

Sobě i svému tempu věrní zůstanou Škwoři rozhodně i v nadcházejícím roce. Mimo jiné je během dubna až června v plánu Sobě věrnej Tour 2024 o sedmi zastávkách i návrat do pražského O2 universum a to hned na tři koncerty, které proběhnou 20., 21. a 22. prosince 2024! Pokud tedy náhodou stále sháníte inspiraci na vánoční dárky a máte ve svém okolí rockery, vstupenky na turné nebo pražský troják mohou pomoci vyřešit situaci.

Pokud už naopak vyřešeno máte nebo se prostě jen chcete dozvědět více o albu Sobě věrnej, tvůrčím procesu a lecčems dalším, máme pro vás rozhovor s frontmanem Petrem Hrdličkou, basákem Tomášem Kmecem a kytaristou Janem Chudanem…

Sobě věrnej je první deska s novým kytaristou Janem Chudanem, který do Škworu nastoupil vloni. Honzo, jaká je vaše hudební minulost a jak na vás kapela přišla? Jan Chudan (kytara): Neměl jsem za sebou žádnou profesionální zkušenost. Hrál jsem jen na amatérské úrovni. Také mám vlastní studio, v němž jsem nahrával takříkajíc menší kapely. Tomáš Kmec (baskytara): Vyhlásili jsme, že sháníme kytaristu, a sešlo se nám asi osm kluků. No a Honza z toho vyšel jako pro nás nejlepší varianta.

Jak výrazný je autorský podíl nového člena na aktuální desce a celkový vliv na jejím vyznění? Kmec: Já bych řekl, že obrovskej! Honza složil minimálně polovinu písniček, podílel se i na některých textech. Protože dělal ve studiu, řekli jsme si, že s ním zkusíme natočit nějaká dema. Výsledek se nám líbil, takže dostal zvukově na starost celé album. Nabrání všech nástrojů, mix i mastering je jeho práce. Chudan: Můj vliv byl až překvapivě velkej. Nenastupoval jsem do kapely s tím, že jí nahraju album, ale ono to tak nějak přirozeně vyplynulo postupem času, jak jsme dělali na těch demáčích. Beru to s pokorou, že mi tahle příležitost byla daná. Výhodou bylo, že jsme na natáčení měli dost času a mohli si vyhrát s hudební produkcí, například pozvat hosty jako Marka Nováka, vynikajícího violoncellistu z České filharmonie, nebo DJe Fluxe, kterej nám tam scratchuje. Navíc jsme byli „na jedné vlně“, měli jsme všichni poměrně jasnou a navzájem dost podobnou představu, jak chceme, aby to znělo.

Měl jste jako novic v kapele třeba i nějakou vizi, kam by se Škwor mohl posunout? Chudan: Posunout… Škwor jsem samozřejmě znal dlouho, poslouchal jsem ho a měl jeho tvorbu rád. Určitě jsem neměl nějakej záměr typu „Udělám z toho tohle!“ Naopak jsem se snažil, aby to byl pořád ten starej dobrej Škwor, aby to nikam zásadně neuhnulo a fanoušci se nechytali za hlavu. Základem bylo zachovat pilíře, na kterých Škwor stojí, ale zároveň to posunout víc do moderního zvuku, což vlastně bylo i zadání, které jsem od kluků dostal. Ať už šlo o samply, nebo zvuk jednotlivých nástrojů.

Minulé album Tváře smutnejch hrdinů znělo chvílemi hodně ostře a metalově a jako byste na něm trošku šli až někam ke svým dávným začátkům. Sobě věrnej je ale zase spíš takový tradičnější, snadno rozpoznatelný Škwor. Zjednodušeně řečeno, tvrdost je tu neustále korigovaná pro vás typickými nosnými melodickými linkami, navíc je přítomno i několik pomalejších a poklidnějších skladeb. Jak novinku v kontextu vaší diskografie vidíte vy sami? Kmec: Jako takovej přirozenej posun. Nechtěli jsme, aby to bylo stejný jako „Tváře“, a takhle to prostě vyšlo. Mně osobně se dnešní verze Škworu líbí asi nejvíc. Petr Hrdlička (zpěv, kytara): I já jsem s deskou naprosto spokojenej a stojím si za ní, v danej moment jsme ze sebe vymáčkli maximum. Dokonce jsem fakt upřímně přesvědčenej, že je to dosud nejlepší deska Škworu. I když to samozřejmě říká každej muzikant o své nové nahrávce. (smích)

Škwor se zapsal do povědomí mj. tím, že jste se nikdy nebáli využívat ve tvrdém rocku i samply a elektroniku. Teď jste prý ale částečně natáčeli klasickým analogovým způsobem. Co vás k tomu vedlo? Kmec: Netahali jsme jenom vzorky z hudebních knihoven, ale opravdu jsme si hráli i s živým zvukem nástrojů, což nás neskutečně bavilo. Podle mě ta živost je na nahrávce slyšet. Hrdlička: Jak už zmiňoval Honza, hlavně na to byl čas. Spoustu desek jsme točili ve stresu a v presu, ale tuhle jsme dělali dva roky. Když byla možnost, aby i hosté nahráli svoje party naživo, samozřejmě jsme toho rádi využili.

Hned v pěti skladbách se objevuje scratching DJ Fluxe. Jaký je vlastně váš dnešní vztah k elektronické muzice a potažmo modernímu „nerockovému“ soundu? Kmec: Pozitivní! (smích) Nás to baví. Řekli jsme si, že tyhle prvky tam určitě chceme mít, ale v písničkách by to nemělo být tím hlavním. Snažíme se používat elektroniku jen jako koření. Hrdlička: Děláme to v podstatě už od začátku, takže si to můžeme dovolit a vlastně se to od nás čeká. Fanoušci jsou na to zvyklí a minimálně nám to tolerujou; někteří to dokonce sami vyžadujou.

Má smysl v současné době ještě usilovat o nějakou progresivitu v rockové oblasti? Jinými slovy, jde to vůbec? Není spojení slov rock a progese či moderna vlastně tak trochu protimluv? Hrdlička: Můžeš se o to aspoň pokoušet… Kmec: … ale takhle nad tím vůbec neuvažujeme! Na začátku je nějakej kytarovej nebo basovej nápad, kterej se nahraje a dál se může různě vyvíjet. Buď to hodíme do nějaké tvrdší, nebo naopak elektroničtější podoby, možností je spousta. S každou písničkou si můžeš všelijak vyhrát. Elektronika nás určitě baví, ale nepřemýšlíme nad tím způsobem „Ty bláho, musíme tam dát spoustu samplů…“ Vůbec ne! Je to jen o tom, jak té písničce pomoct, ale neublížit. Hrdlička: Někdy si říkáš: „Ještě by to chtělo tu píseň něčím vyplnit, něco tam chybí. Ale kytary už je tam dost, basa je tam taky v pohodě…“ A samply ti pak pomůžou. Zabijou třeba nějaký hluchý místo, který nás tam štve. Chudan: Samply bereme spíš jako nástroj produkce než nějakej prvek, kterej by se tam musel za každou cenu protlačit. Jsou i písničky, kde je elektronických zvuků minimálně, protože si o to prostě neříkaly.

Natočili a vydali jste toho už poměrně dost. Jak čelíte nebezpečí stereotypu a opakování sebe sama? Hrdlička: Snažíme se, aby se to stávalo co nejmíň, aby to, co děláme, nebylo stejný. Kmec: Nějakému opakování se ale úplně zabránit nelze. Nedávno třeba někdo na Facebooku vytáhl, že Petr na každé desce používá slovo sám. A došlo nám, že to je pravda, i na nové desce se objevuje. (smích)

Nové album dostalo název Sobě věrnej. Co konkrétně pro Škwor znamená zůstat sobě věrnej? Chudan: Zůstat u toho, s čím nás mají lidi zafixované a co mají na Škworu rádi. Aby lidi měli jistotu, že od Škworu uslyší Škwor, byť doba postoupila a lehce se obměnila sestava. Ale jak už jsme říkali, nebojíme se to posunout třeba po zvukové stránce. Hrdlička: My se ani nemůžeme po čtvrt století existence vydat někam úplně jinam a pokoušet se o vyložené experimenty, to by bylo úplně špatně. Pokud to nějaké letité party udělají, často si tím spíš uškodí a fanoušci to nepochopí. Škwor má prostě nějakej mustr, a přesně takhle nás to baví dělat.

H**onza se podílel nejen na skládání a produkci, ale dokonce i na textech. To přece vždy bylo hájemství Petra, ne? Hrdlička: **Bylo, to je pravda. Jen v začátcích Škworu jsem si nechal napsat asi dva texty a moc jsem se s nimi neztotožňoval, vlastně jim ani moc nerozuměl. Od té doby jsem si všechno psal sám, ale Honzovi se na nové album povedlo napsat jednu písničku komplet i s textem, u kterého jsem si mohl upřímně říct, že to je úplně v pohodě a že se mi to líbí. Povedlo se mu to, tak se to tam dalo. Kdyby ten text byl na hovno, řekli bychom mu to a nepoužili ho. (smích)

Píseň Příkaz zněl jasně působí svým mimořádně nazlobeným obsahem, včetně použití vulgárního výraziva, stejně agresivně jako úplně raný Škwor. Rozčarování ze společensko-politického vývoje ve světě i u nás ale přímo čiší i ze skladeb jako Král extrémů nebo Čistej stůl. Opravdu vás současná situace tak trápí? Hrdlička: Jo. Mě třeba strašně sere! Nechci se moc bavit o politice, ale… Něco jsem si myslel, něco jsem zvolil – a zjistil jsem, že je to úplně zbytečný, protože se pak stejně stane něco úplně jinýho. A když nemůžeš věci ovlivnit, tak o tom napíšeš text. Svět se ubírá šíleným směrem a já jsem vlastně rád, že už jsem starej. Nechtěl jsem se dožít toho, že mi někdo bude přikazovat, co mám dělat, a že nebudu smět tohle a tamto. Že se společnost rozdělí na dva tábory, každej z nich bude přesvědčenej, že to dělá dobře, a navzájem se budou nenávidět. Když máš jinej názor než ten druhej, pomalu ho ani nesmíš říct, nebo budeš za idiota. To přece nemá s demokracií a tolerancí nic společného! A bojím se, že jsme teprve na začátku a bude ještě mnohem hůř.

Ztotožňuje se s Petrovými názory i zbytek kapely? Kmec: Shodujeme se v těch tématech, jinak by v textech Škworu nebyla. Záleží jen na tom, jak moc vyostřeně se to do konkrétní písničky dá. Chudan: V žádné písni ale není jednoznačně řečeno „Takhle to je!“, nikomu nic necpeme, každej si v tom může najít tu svoji část, jak to vnímá on. Určitě nechceme být nějací hlásači pravdy.

Máte pocit, že populární hudební skupina může tím, že na něco ve svých textech poukáže, něco změnit? Není to jen idealistické plivání proti větru, jehož sílu stejně nelze ovlivnit? Hrdlička: Snažíme se v písničkách říct lidem věci, které nás serou, ale jestli to něco změní? Myslím, že se bude muset probudit celej svět, protože jinak to celé půjde do prdele… My to určitě nevyřešíme. Chudan: Určitě žádnou revoluci nevyvoláme, ani ty ambice nemáme.

Album Sobě věrnej celkově nevysílá ani trošku optimistický pohled na svět a život kolem nás, bez ohledu na nějakou politiku a věci související. Písničky, které přináší, obsahují mohutnou porci posmutnělosti, splínu a zklamání. Co by se muselo stát, aby Škwor někdy napsal vyloženě veselý a radostný popěvek? Hrdlička: Protože na světě převažujou ty sračky a vždycky převažovat budou, nemyslím si, že Škwor bude někdy nějakej optimistickej… Kmec: My nejsme skupina, která by měla dělat nějaké zábavné texty, od toho jsou tu jiné kapely. Navíc texty musí být v symbióze s muzikou, a ta naše není nějaké rozjuchané la la la. (smích)

Nové album stejně jako jeho předchůdce opět vyšlo i na vinylu, v tomto případě na číslované trojstranné 2LP desce. Znamená to pro vás něco výjimečného? Máte rádi klasická elpíčka? Kmec: Elpíčka jsou dneska v módě, lidi je mají rádi, takže proč to nevydat i na vinylu? Třebaže byl trochu technickej problém s tím, jak to udělat, protože to album prostě bylo na jedno elpíčko příliš dlouhé. Chudan: Poslouchat vinylovou desku je takovej rituál. Člověk si na to musí udělat čas. Jako pozitivní vidím i to, že při tom vnímá album jako celek a možná víc se na něj soustředí.

Začátkem října jste odehráli dva vyprodané výroční koncerty k 25 rokům existence kapely v pražské hale O2 universum, kde jste i pokřtili nové album. Jaké jsou aktuální aktivity a plány Škwor? Hrdlička: Aktuálně jsme zakončili naše historicky první turné po Slovensku. Přiznám se, že jsme fakt nečekali takový úspěch. Koncerty byly navštívené nad naše očekávání a energie slovenských fanoušků nám pořádně dobila baterky.  Kmec: Vydali jsme taky nový videoklip k songu Svět iluzí. Tentokrát jsme společně s režisérem Jáchymem Belcherem do klipu zakomponovali i menší příběhovou linii. Samotné natáčení a přípravy byly tedy trochu náročnější. Dle dosavadních ohlasů se ale práce podařila a fanouškům se video moc líbí. Během prvních několika dnů ho dokonce dostali do trendů na YouTube! Chudan: No a na jaře pojedeme Sobě věrnej Tour, tedy regulérní šňůru k nové desce. Povede po velkých českých a moravských městech a bude to dosud největší halové turné Škworu. Celé to pak vyvrcholí 20., 21. a 22. prosince 2024 v O2 universum, kde odehrajeme slíbené 3 koncerty. Věříme, že nás v tom fanoušci nen