Vladimír Kiseljov představil vernisáž Zdroj
Multimediálních pražský umělec Vladimír Kiseljov (nar. 1984 v Boskovicích) vstupuje do hájemství malovaných obrazů bočním vchodem, neboť původním zaměřením je divadelní scénograf a režisér, kterého lákají velké hudební formy a osobnosti minulosti. Klasická hudba také výrazně ovlivňuje Kiseljovovo malířské dílo, ať už se jedná o motivy, rytmus, barvy. V malířství si ohledává různé způsoby a přístupy, experimentuje s formami, tíhne k symbolickým způsobům vyjadřování. Inspiruje se uměním od starověku přes renesanci až třeba po symbolistního ekvilibristu Williama Blakea či mysticky založeného Františka Kupku.
Vladimír Kiseljov vystudoval scénografii na brněnské JAMU, stážoval na Kunstuniversität v rakouském Grazu; propojuje divadelní, scénické, hudební, malířské a spisovatelské aktivity. Ve své malířské tvorbě vychází vstříc estetickým paradigmatům; zastává názor, že malířské dílo by mělo mít schopnost komplexně zaujmout diváka. Doposavad nejsilnější Kiseljovova stránka spočívá v ikonograficky komplikovaných kompozicích, v nichž se dostal do blízkosti anglických stuckistů, neklidný duch malířského hledání ho však vrhá také na cestu výrazně barevné a expresivní abstrakce, zkouší si i abstrahovaná figurální témata.
Kiseljovova malba čerpá své zdroje z různých fází vývoje vizuálního umění, když pro něj nejsilnější se přeci jen zdá být intence a náročnost počátků modernismu. Všechny podněty však Vladimír po svém syntetizuje, a ve svém důsledku se spoléhá při malbě také na svoji intuici. Obraz však nemá nikdy jen estetickou funkci, je komplikovaným sdělením. Většina vystavených obrazů ostatně má spletitá a do sebe zapletená mytologická, symbolistická a metaforická témata. Poprvé je zde vystaven i počátek nového rozměrného cyklu Velké arkány Tarotu. Obrazová hra se zde prolíná s hrou skutečnou. Bezesporu zaujmou i minimalizující organicky-abstraktní obrazy ze série Květy ráje, které vznikly na základě meditací. Mezi posledními obrazy se však objevily i dvě uvolněně abstraktní kompozice - jedna z nich vznikla jako performance na hudbu Georga Philippa Telemanna. Vladimíra tyto obrazy zneklidňují, nejsou pod absolutní kontrolou a malířovou touhou nasytit je do krajnosti obsahem. Přesto jsou možným vykročením novým směrem.